Sedím tu bez tebe a přemýšlím, kde je ten čas. Odcházíš pryč, už neslyším tvůj nádhernej hlas. Vidím tě odcházet, pevně tiskneš jeho ruku. Lampy ještě svítí, pomalu se ztrácí v nočním ruchu.
Byli jsme spolu pořád, zlato, koukni, kde jsi teď? Právě ležíš vedle něj, on v ruce drží cizí svět. Usmíváš se na něj, ten úsměv kdysi patřil mně. Mám tolik otázek, nemůžu to nechat bejt. Vážně si mě milovala nebo jsem ti byl jen k smíchu?
Poslechni své srdce a za hlavu zahoď svoji pýchu. Víš, že jsem to myslel vážně, chybělo asi dost vášně. Někdy je to krátká chvíle, než láska jak svíčka zhasne. Pravá láska nikde není, snažím se jí pořád chytit, všichni se totiž bojí dát najevo svoje city.
Anmeldung für WENIGER WERBUNG !!!
Právě líbáš jeho rty, vzpomínky se promítají, sama si to řekla: „Milujem ty, co nás odmítají.“ Vzpomínky na Kochánky, čas se nedá vrátit zpátky. Bez tebe se cítím prázdný, naše story bylo vzácný, tak zmáčkneme restart a lehneme si spolu do trávy.
Copak to není vidět? Sypeme si sůl do kávy. Pamatuješ, co jsi řekla? V srdci navždy číslo jedna, cítil jsem to samý, ale byl v tom rozdíl, já jsem nelhal. Nebyla si jedna ze sta, já jsem v srdci neměl seznam. Promiň, vážně mi to nejde dělat, jakože tě neznám.
Svoje city nosím v kapse, srdce svírám ve svý dlani. Láska, která nezná hranic, ztroskotala pro nic za nic. Každej večer ptám se proč? Život jako kolotoč. Stojím nad propastí a všichni křičí tak už skoč.
Lidi se mi smějou, jsem pro ně jenom naivní blbec. Do teď je to pro mě těžký přiznat si, že už je konec. Prý, že jsem se hodně změnil, lidi se mě ptají: „co je?“ Ztratil jsem svůj život, s ním i všechno, co bylo je moje.
Ten, kdo miluje se vrátí že? Nevrátí a víš proč? Protože ten, kdo miluje neodejde.